|
Cesta do Ruska byla vůbec má první nezávislá cesta, kde jsme měli zajištěno jen pár převozů a jinak nic. Byla to cesta, která mě změnila a to tím způsobem, že bez cestování si už nedovedu život představit.
Rozhodli jsme se s kamarády navštívit nejhlubší jezero světa a to sibiřský Bajkal. V Rusku jsme byli měsíc od poloviny srpna do září. Nejdříve jsme se vypravili do hor zvaných Tunkinské Golce v pohoří Sajany. Hodně nepřístupné hory nám daly pořádně zabrat a nakonec nám ani počasí nepřálo. To se samozřejmě zlepšilo hned jak jsme z hor slezli.
Naše cesta následně směřovala přes Irkutsk k Bajkalu, tam na ostrov Olchon, kde jsme si opravdu užili nádherný a teplý stepní ostrov, který nás ale na severu přivítal pořádnou vichřicí. Vzhledem k tomu, že jsme téměř celý pobyt spali pod stany, tak jsme si jí řádně užili.
Poté jsme lodí tento úžasný ostrov opustili směrem na poloostrov Svatý Nos, kde jsou hodně známé horké prameny. Odtud se pak vydali do hlavního města Burjatie (část Ruské federace), Ulan Ude. V podstatě všude na jih od Bajkalu žijí burjati, což jsou ve své podstatě mongolové.
Odtud jsme jeli do blízkého budhistického chrámového komplexu Ivolginsk. Je to největší takové zařízení v Rusku a je zde i univerzita pro mnichy. Tam nám bylo dovoleno přespat dvě noci a to jsme si náležitě užili.
Na závěr musím říct, že lidé v Rusku byli velmi příjemní a pohostinní, a jen jednou jsme se necítili úplně v bezpečí.
Takže Rusko mohu vřele doporučit pro cestování, i když je zde nutné mít vlastní stan, což jinde v asii je spíše na obtíž.
P.S. - o této cestě nám vyšel článek v časopise Photolife. K přečtení je v plném znění zde.
| 
