Do Thajska a Malajsie jsem se vypravil s kamarády v lednu 2004. Strávili jsme tam téměř 6 týdnů a vrátili se až ke konci února.
Letěli jsme až do Krabi, tam jsme přespali a odtud už rovnou na ostrov Phi Phi, kde jsme u známých zůstali asi 6 dní. Pak už mě to tam začínalo nudit i přesto, že jsme objeli pár dalších ostrůvků a na jednom dokonce přespali dvě noci. Tak jsem přemluvil ostatní, že už bysme přeci jen měli do té Malajsie odjet. Což se povedlo a další den jsme jeli zpět do Krabi a pak dále až do Malajského Penangu, v Evropě známého jako Georgetown.
Je to nádherné koloniální město na ostrově. Má naprosto úžasnou atmosféru. Také jsem ve všech průvodcích četl, že je to kulinářský ráj. To jsme ihned šli vyzkoušet a musím přiznat, že lépe jsem nikde jinde (ani doma) nejedl. Z Penangu jsme vyrazili do hor, do deštných pralesů Cameronovy vysočiny. Po cestě, kde se z 0 m.n.m, dostanete až na nějakých 1500 m.n.m jsme se ubytovali v místní ubytovně.
Cameronova vysočina je velmi vyhlášená čajovými plantážemi, které tam založili angličané v době kolonizace a které dodnes velmi dobře prosperují. Počasí je tam neuvěřitelně stálé. Vždy okolo 25 stupňů ve stínu, k večeru vždy na hodinu, dvě sprchlo. Prostě opravdu správný deštný prales. To místo mě uchvátilo dokonce až tak, že když už se kamarádi chtěli vrátit zpět do Thajska na ostrovy, tak jsem si řekl, že pojedu sám až za pár dní. A tak jsem si poprvé okusil cestování na vlastní pěst a musím říct, že to vůbec nebylo špatné. Spusty lidí mě samo oslovovalo a zapřádalo rozhovory, což se i třem lidem málokdy poštěstí. A tak jsem si to užíval a za nimi na ostrovy dorazil o týden později.
Každému můžu doporučit Thajské ostrovy na odpočinek a Malajsii na cestování. Vše je v Malajsii levné a vidíte opravdu velkou směsici kultur a náboženství, žijící v bezprostředním sousedství a přesto bez jakékoliv nenávisti.
|
